Internetová láska

Janino bezdětné manželství se ocitlo v krizi. Jejímu manželovi Marcelovi zevšedněla. Hana zaskočila svého manžela Evžena rozhodnutím, že se s ním chce rozvést, má jiného muže. Opouštění rozehrávají své strategické hry. Jana se začíná o sebe starat, aby Marcela znovu upoutala. Evžen trvá na tom, aby se Hana od něho odstěhovala, a o to naléhavěji, když se dozví, že proti jejímu nastěhování se postavily Tomášovy děti. A také přemýšlejí co dál. Pokusit se vrátit k ženám, které opustili. Nebo k některé z bývalých lásek? Jana se už tak trochu ze zoufalství pokouší hledat novou známost nebo i lásku po internetu. S kým? To je překvapením tohoto románu. V internetové korespondenci se svěřují tomu druhému o s tak důvěrnými až intimními záležitostmi, které by i tomu nejbližšími neřekli mezi čtyřma očima. Zatím v obou rozpadajících se manželstvích se množí hádky, schválnosti a podrazy. Sejde se Jana se svým internetovým přítelem? A haj t bude mezi nimi dál?

PhDr. Antonín Rašek, 3. 2. 1935 Kralupy n/Vlt. Absolvoval vojenské gymnáziu a akademii, sloužil u letectva a byl novinářem. Vystudoval Filozofickou fakultu UK. Rigorózum ze sociologie. Po 21. srpnu 1968 z armády propuštěn. Po listopadu 1989 rehabilitován. 1990-93 náměstkem ministra obrany a ředitelem Institutu pro strategická studia. Dosáhl hodnosti generálmajora. Poté se věnoval publicistice, literatuře a výzkumu. Vydal 20 románů (Argo, Knižní klub, Mladá fronta, X-EGEM, VPK, AVIS). V nakladatelství bezvydavetele.cz vydal třicet románů, osm novel a dva soubory povídek. Román Monolog staré dámy vychází v druhém elektronickém vydání.

"Když ho to potěší, proč by nás nemohl vidět? Není snad krásný, když se dva mladí lidé něžně milujou?" chytil Marcel oběma rukama spodní okraje mého trička a chtěl mi je přetáhnout přes hlavu.
"Nech toho. prosím tě!" vzepřela jsem se mu.
"Nemám snad právo se něžně milovat s vlastní ženou?" asi ho to slovo něčím fascinovalo, určitě si uvědomil, že ho považuju za barbara.
"Něžnost předpokládá vzájemnou úctu!"
"Takže ty nechceš?"
"Prosím tě, nech mě být... Proč zrovna tady?" začala jsem asi také být v jeho očích nemožná.
Jak je vůbec možné, že jsme se dostali do tak trapné situace?
"Protože ne jinde!" postrádal logiku i jeho argument.
A tak jsem si řekla, ať si se mnou dělá co chce, přestala jsem se mu bránit. I když mi připadalo zbytečné, aby mi svlékal tričko, stačilo zbavit mě sukně a prádla dole. Jenže jak jsem začala být apatická, svlékl mě s mou nepatrnou pomocí úplně donaha. Pak se na mě jen díval, sám se ani nehnul...
... a nechal mě.
Těžko si představit pro ženu větší p