Zpověď zpovědnája

Marián by byl dobrým případem pro Sigmunda Freuda. I když dost běžným. Inteligentní, vzdělaný a solidární. Schopný komunikace. Přitažlivý pro dívky i ženy. Prožije si bez problémů chlapecká lásky. Až do okamžiku kdy má od jejich platonického charakteru postoupit dál. Kvůli tomu se rozchází se svou přítelkyní Evou, se kterou by si jednou rád vzal. Ta se mu vdává. Marián to zkouší s jinými dívkami, ale bez úspěchu. Jako by byly pro něho zakleté. Až Mariána navštíví znovu Eva, jejíž muž začal pracovat zahraničí, a ta klatba jako by z něho spadl. Možná stačila její zkušenost. Ale po pár měsících se Eva odstěhuje za svým mužem a Marián je zase tam, kde byl. Po pár semestrech přestupuje z filozofie na teologii a stává se knězem na farnosti na severu Čech. Zvolená profese jako by se k němu za jeho situace hodila a je s ní spokojený. Než mu zkomplikuje život Marie, učitelka na vesnické škole, která se tu cítí osamělá. Domů se vrací i rozvedená Eva, které vystaví Mariána další zkoušce.

PhDr. Antonín Rašek, 3. 2. 1935 Kralupy n/Vlt. Absolvoval vojenské gymnáziu a akademii, sloužil u letectva a byl novinářem. Vystudoval Filozofickou fakultu UK. Rigorózum ze sociologie. Po 21. srpnu 1968 z armády propuštěn. Po listopadu 1989 rehabilitován. 1990-93 náměstkem ministra obrany a ředitelem Institutu pro strategická studia. Dosáhl hodnosti generálmajora. Poté se věnoval publicistice, literatuře a výzkumu. Vydal 20 románů (Argo, Knižní klub, Mladá fronta, X-EGEM, VPK, AVIS). V nakladatelství bezvydavetele.cz vydal třicet románů, osm novel a dva soubory povídek. Román Monolog staré dámy vychází v druhém elektronickém vydání.

Raději úryvek: Ta stále nestárnoucí kráska pravého afghánského zjevu těmhle mužům říká macho a zjevně marně konstatuje, že „okouzlení machem už patří k archetypům ve vztahu ženy k mužům“. Mnoho příkladů svědčí o naprostém opaku, i když má asi v jednom pravdu, že dá-li žena přednost tvrdším patriarchálním mužům, po svatbě dřív či později spláče nad vejdělkem.
Stejně tak bych jí rád uvěřil, když je pro ni alternativou citlivý muž, který v sobě nezahubil ženskou duši. Zprvu jsem vůbec nepochopil, co má co dělat ženská duše v muži, a proč právě takoví muži by měli ženy s afgánským profilem a chrtí šíjí, mám-li být už drze adresný, neodolatelně lákat, ale možná je to právě můj případ, proč mám problémy v tom nejsložitějším - přiblížit se ženám.
Asociativně jsem si v téhle souvislosti vzpomněl, co mi vyprávěl jeden autor, který občas píše i v ženské ich-formě, podle mínění jiných prý tak dokonale, že si někteří čtenáři a hlavně čtenářky myslí, že pokrývá svým jménem nějakou autorku.