Koho jsem si bral na paškál

Milí čtenáři,
Dostáváte do rukou výbor mých textů, v nichž jsem věnoval různým formám dvojích metrů a nebetyčného pokrytectví v naší společnosti. Neobsáhl jsem zdaleka všechny případy, což by ani nebylo technicky možné. Zaměřil jsem se ale na nejkřiklavější případy, a to jak ve sféře naší politiky, tak v oblasti mediální.
Zabýval jsem se jednotlivými parlamentními stranami a jejich představiteli – a vyšlo mi jediné. Kromě jednoho více méně stejnobarevného chumle alternativa k stávajícímu systému není. Zájmy značné části populace, nezdráhám se napsat její většiny, tak nejsou nikým hájeny. Což samo o sobě pokládám za alarmující a nebezpečnou situaci. Frustrace nikým nehájených bobtná – a nemusíme chodit daleko, abychom viděli projev její exploze. Ve Francii jsou po demonstracích tzv. žlutých vest již stovky zraněných, dokonce existují již i mrtví – ale náš „demokratický“ mediální prostor nekřičí o brutalitě a masakru...

Narozen 15. 5. 1980, textař a básník.
V roce 2009 vydal u nakladatelství Plot sbírku básní, Otisky (knížku ilustroval grafik, Jiří Staněk).
Další autorovou knížkou, již ilustroval J. Staněk, je knížka: Děti objevují svět (Gemini Publishin Prague, 2013).
V roce 2016 vydalo nakladatelství Monument jeho sbírku básní Procházky po Jelení.
Na YouTube pak lze dohledat jeho autorské čtení Balad o době na hlavu v Jazzové sekci ze dne 28. 9. 2016.
Publikuje na serverech Pismak.cz (Muamarek) a LitWeb.cz (Marek).
Více o autorovi lze nalézt na www.muamarek.cz

Zatímco v ČSSD se ukázala totální ideová i personální vyprázdněnost, kterou podtrhuje žalostný triumvirát Sobotka-Chovanec-Zaorálek, v případě spojení STAN a KDU-ČSL bije do očí nesmírná chuť po moci. A to u obou zainteresovaných stran. Starostové a nezávislí usoudili, že KDU-ČSL je atraktivnější partnerka než okoukaná TOP 09 (Nešlo tedy o nějaké ideové vymezení, ale toliko o prospěchářství). Již ovšem nebrali na zřetel, jak si tento „pragmatický krok“ přeloží jejich voliči. KDU-ČSL se hodlá zbavit puncu „holky pro kohokoli“ – a být naopak „dámou“ na pravici. Dámou, která má velké oči, že pravici pod sebou sjednotí. Tím se ale KDU-ČSL zbavuje mýtu o středové straně s velkým koaličním potenciálem. Ne nadarmo se říká, že méně je častokrát více.
Politické strany se obecně dostaly do situace, kdy všechny hájí víceméně tytéž zájmy. Potíž spočívá v tom, že se nejedná o zájmy většiny občanů, ale různých lobby. Tím pádem si již strany nekonkurují – a těžko se od sebe odlišují...