The Gravedigger

I feel calm. Indeed, I have no reason to tell a lie. I feel no sadness, not a trace of fear, just contentment, blissful peace. All attempts, and there have been many, have failed. I blame nobody, I quarrel with nobody. And who is to blame? My Father, Grandpa or the first in our family line to pick up a shovel and excavate a tomb? It happened, and nothing about it can be changed. I am a gravedigger and I can not fight against it. Some people are born with a hunchback, a shorter leg, a harelip, and I am a gravedigger.

Jan Kameníček, nar. 1955 v Praze. Vystudoval SPŠ stavební a Konzervatoř v Praze, obor violoncello. Pracoval rok v Českém rozhlase jako režisér ozvučení. Od roku 1980 je ve svobodném povolání. Napsal spolu s Svatoslavem Gosmanem třináct rozhlasových životopisných her o hudebních skladatelích.Také mnoho povídek pro rozhlas a časopisy. Publikovat začal v roce 1988 v Československém spisovateli knihou Rekviem za kantora Bacha. Napsal dvanáct knih, některé byly vydány německy, anglicky a polsky. Spolu s Svatoslavem Gosmanem napsali televizní balet Alenka v říši divů. Zatím poslední kniha Zdánlivé zbytečnosti se formou rozhovoru zabývá technikou psaní, jak napsat povídku, dialogy, rozhlasovou hru, komentář. Je to učebnice pro začínající adepty spisovatele.

This afternoon they brought in a young girl, twenty years old. The funeral is tomorrow morning. The undertakers, as usual, have left the coffin in the chapel. In the evening, when I locked up after the last visitor—a man who was standing at the tomb of the Bauer family—I visited the girl. I lifted the coffin lid and looked into her face. She looks about sixteen. Closed eyes, with glossy eyelids, a small snub nose, deep wrinkles around her mouth. She surely liked to laugh loudly and often.