Žaloba - naše cesta od marasmu ke krachu

Kniha byla a je důležitým historickým dokumentem vydaným k 5. výročí VLSR (Velké listopadové sametové revoluce). Na základě tvrdých ekonomických faktů dokládá, že neblahý a dosud se prohlubující ekonomický a sociální úpadek České republiky (ztráta národního majetku, ekonomický propad, vznik nesouměřitelnosti životní úrovně obyvatelstva, růst byrokratizace a hlavně dluhů) nastoupil bezprostředně po restauraci kapitalismu. Byl v podstatě založen už v prvních krocích přijatých a uskutečněných ještě v těch málo letech před rozpadem Československa. Především v důsledku rizikového jednorázového zrušení veškeré ekonomické regulace, škůdcovské devalvace měny, privatizace a kolonizace. Prokazuje, že jejich škodlivé finální důsledky mohly a také byly (při nejmenším autorem) předvídány od samého začátku. Stejně tak se i po dvaceti letech potvrzují z této politiky vyplývající dlouhodobé zásadní chmurné tendence našeho krizového vývoje, které byly věcnou analýzou v této práci předpovídány. Mezitím

František Nevařil (1926) - absolvent VŠE Praha a kandidát ekonomických věd . Ekonom, národohospodář, politolog.
Napsal více než dvě stovky odborných článků a příspěvků, výzkumných studií a 23 knih. Mimo jiné po listopadu 1989 zejména tyto práce: Žaloba - naše cesta od marasmu ke krachu (1994). Bilancování naší první kapitalistické pětiletky (1995). K české otázce dnes I, II (1995). Třetí cesta (1996). U tří premiérů (1997). Jak jsme dopadli (2002). Velká loupež aneb bourání státu (2002). Tanec stovek miliard okolo nás (2003). Svět a jeho problémy (2004). Včera, dnes a možná zítra (2011). Ekonomie - díl I (2012).

Už staří latiníci znali, že veřejné blaho je nejvyšší zákon (salus populi suprema lex). U nás však platí zákon - urvi co můžeš, staň se bohatým za jakoukoliv cenu a na úkor kohokoliv a čehokoliv. V posledních letech jsme prožili a prožíváme dobu zmarněných šancí. Národ byl podveden a zahanben, protože to není to, co se mu slibovalo - nejen doma ale i ze Západu. A teď prožívá svoji kocovinu. Hlavní pachatelé těchto činů se dostávají do stejné kategorie jako vedoucí normalizátoři - třeba Husák nebo Bilak - i když slouží opačné straně. Normalizátorům šlo o politickou moc, dnes jsou ale zájmy širší - jde nejen o moc ale i o peníze. Ale co - připustíme-li si trochu ironie, když jsme se dokázali omluvit sudetským Němcům za to jak nás zradili a zničili naši zem, za to že jsme si dovolili proti nim bojovat za naši svobodu a národní existenci, tak se možná ještě jednou omluvíme i Husákovi, Jakešovi a spol.!? Naše současná cesta není ta pravá vytoužená cesta. Tak jak to je, to nemusí zůstat, i