Sestra Mneme

Známý advokát Jaroslav Kubát po automobilové nehodě úplně ztratí paměť. Něco se mu postupně obnoví, takže je schopen samostatně fungovat, ale neví nic sám o sobě. Urputným pátráním odhaluje útržky svého minulého života, které však nedávají smysluplný celek. Žena ho opustila, dcera prchla na druhý konec světa, přátelé, které objeví, mu vyčítají protichůdné prohřešky. Ve snaze nějak scelit svůj rozbitý život ujme se obhajoby případu údajné vraždy známého podnikatele. Po nečekaném rozuzlení soudní pře se mu nakonec vyjeví pravda o jeho minulosti. Román vyšel knižně v roce 2007, náklad je rozprodán.

Jaroslav Kříž (narozen 5. 6. 1939) je původním povoláním přírodovědec. V letech 1973 až 1990 byl z politických důvodů z Akademie věd vyhozen a pracoval v průmyslu. V tom mezidobí 18 let se začal zabývat literaturou, psal hlavně povídky (česky a anglicky, vysílán a oceněn BBC). V roce 1990 se vrátil na vědecký ústav a věnoval se hlavně vědě. Nicméně v příštích letech uveřejnil řadu esejů v Kritickém sborníku, Tvaru a Estetice. Od roku 2000 začal znovu systematicky psát prózu. Knižně uveřejnil romány Doteky ve tmě (Ikar 2004), Kruhy na vodě (Paseka 2005), Sestra Mneme (Ikar 2007), Čas lásky, čas trpkosti (Akcent 2010), Život na úvěr (Pistorius a Olšanská 2010) a Ztracená ve tmě (Akcent 2011),

Zase ta panika a přitom pocit provinění.
„Já nevím, na co se mě ptáte.“
Pozorný pohled se na mně zastaví a pak zas sklouzne do papírů.
„No aspoň jméno a příjmení.“
Jméno? Zoufale těkám po slovech, která se neochotně vybavují. Nevím, zda to jsou doopravdy jména. Žádné z nich mi nic určitého neříká.
„Podle občanky a řidičského průkazu jste Jaroslav Kubát. Říká vám to něco?“
Kubát? Zkouším si jméno jako kabát – zvláštní shoda. Je mi snad trochu povědomé, ale zase nějak volné, dokonale nepřiléhá. Zkouším tedy Jaroslav. Jarda, Jaroušek... něco se v prázdnu pohne.
„Jaroslav Kubát,“ zkouším vyslovit.
„Říkáte to dost nejistě. Vy si vůbec nic nepamatujete?“
Zase ta panika. Kamkoliv sáhnu v prostoru, pro který není třeba rukou, všude je prázdno. Občas mám pocit, že tam něco je, že se to pohybuje jako za plentou. Jak se však pokusím tam sáhnout, hned to uhne... Jaroslav Kubát. Tohle si pamatuji, ale asi jenom proto, že to doktor řekl. Nemá to hloubku.