Případy královského soudce

Historický román, „Případy královského soudce,“ je napsán formou beletrie. Přesto je opřen o dostupná fakta a zabývá se doposud nevysvětlenými záhadami naší minulosti. Autor se snaží na základě znalosti všech dostupných faktů o pravděpodobné řešení otázek, na něž zatím neexistuje přesná odpověď. Příběh je psán jako detektivka, ale není v něm nouze o milostné pletky. Odehrává se na začátku 14. století, za vlády Jana Lucemburského. Hlavním hrdinou je na svou dobu vzdělaný šlechtic Petr I. z Rožmberka, který drží úřad nejvyššího soudce Českého království. V tomto příběhu se náhodně zaplete do případu šest let staré vraždy posledního přemyslovce Václava III. Zabývá se údajnou velezradou svého přítele Jindřicha z Lipé a pouští se do prvních veršů česky psané kroniky, dnes zvané Dalimilova.
Případy královského soudce jsou první ze tří volně na sebe navazujících knih. Příběhy Petra z Rožmberka pokračují v románech Křižák a čarodějnice a Smrt pána z Valdeka.

Nar. 1965 na Moravě. Historie je mým životním koníčkem, zvláště pak záhadné nebo neobjasněné události. Na základě historických faktů a po prostudování archivních zpráv se snažím o jejich nejpravděpodobnější vysvětlení. To se pak stává opěrným bodem románu ve formě detektivního příběhu. V minulosti mi byly publikovány knihy: Případy královského soudce, Křižák a čarodějnice a Čachtická paní z Karlštejna. První dva spojuje postava vzdělaného a inteligentního šlechtice (možného autora Dalimilovy kroniky) Petra I. z Rožmberka, který vystupuje v roli detektiva. Ten je také hlavní postavou románu Smrt pána z Valdeka.

Petr na ni pohlédl:
"Myslím, že někdy někoho napadne, co tento verš znamená a začne-li se o to zajímat, bude muset odhalit, komu například patřil onen dům, ve kterém krále ubodali."
Pokrčila rameny:
"Nevím, lidé se rádi spokojí s jednoduchým vysvětlením."
"Ne každý, má milá, ne každý!"
"Kdo prosím Tě bude vědět za pár set let, že existoval nějaký Petr z Rožmberka, který uměl číst a mohl napsat tuto kroniku. Nejspíš řeknou, že ji napsal mnich a tím to bude skončené."
Odložil svitek a pohlédl do prázdna:
"Ale já si stejně myslím, že pravda vyjde nakonec na světlo, třebaže jí v tom mnozí brání."
"Jenže někdy bývá už dost pozdě a pak už to nikoho nezajímá."
"Třeba to někdy bude jiné."
Řekl vážně a ona dodala:
"A bude?"