Nostalgická poezie

Dávno, dávno již tomu, co mě s několika tehdejšími přáteli okouzlila tklivá poezie Vítězslava Hálka, básnivé příběhy Františka Branislava nebo lyrické verše Stěpana Ščipačova.
V těch dobách začal svoji tvůrčí pouť Vladimír Bozkov, vlastním jménem Bohuslav Hrubý. Nemohu jinak, než vydat výběr z mých intimních básniček pod tímto pseudonymem. Moji přátelé z té doby mě totiž tak znají... Ale dost možná, že i z nostalgie.

Narozen 4.2.1957, žiji v Hradci Králové.
Nevydal jsem zatím žádnou sbírku ani knihu. Nemohu se proto považovat za básníka ani prozaika. Snažím se ale hledat neobyčejné věci a neobyčejné bohatství, které se skrývá především kdesi uvnitř každého z nás.

Protože jsem tyhle básničky vždycky chtěl věnovat dívkám a ženám se srdcem tlukoucím touhou a rozechvělým dechem spanilých víl. Protože každá z nich má moc zažehnout horoucí plamen, ze kterého byly stvořeny.